První vrstva, druhá vrstva, cibule, vrstvení. Co se za těmito slovy schovává? V outdooru se cibulovým systémem myslí specifické vrstvení oblečení podle jeho funkce tak, aby došlo k maximalizaci komfortu uživatele.
Každá vrstva má svou charakteristickou funkci. Společně poté tvoří celek zajišťující pohodlí. Většinou se dočtete o třech vrstvách, ale v poslední době se začíná mluvit spíše o čtyřech. Ta třetí se totiž rozdělila na dvě – nepromokavou a větruodolnou.
1. vrstva
Vrstva nejblíže tělu. Pro její správnou funkci je důležitý správný střih, díky kterému bude sedět zcela přesně. Jejím úkolem je vytvořit co nejpříjemnější prostředí pro tělo. Je to taková druhá kůže. V závislosti na materiálu existují dva způsoby, jakým se dosáhne cíle.
U syntetických materiálů tato vrstva přejímá pot, rozvádí ho po své ploše a vlhkost se následně odpařuje. Tímto procesem se tělo ochlazuje. To je vhodné především pro aktivity s vysokou mírou intenzity, při kterých se hodně potíte, například běh.
I mezi syntetickými materiály existují materiály, které slouží spíše k izolaci, žádný se v tom ovšem nevyrovná merino vlně. Ta je schopná velké množství vlhkosti absorbovat dovnitř vlákna. Díky tomu bude vnější strana vlákna stále suchá a udrží mezi sebou molekuly vzduchu. Tímto teplotně izoluje. Výborná vlastnost pro méně intenzivní aktivity, jako je turistika nebo lezení.
2. vrstva
Primární funkcí této vrstvy je teplotní izolace. Jedná se o svetry, mikiny a zateplovací bundy.Obecně střih této vrstvy není tolik upnutý a měl by ponechávat trochu více prostoru. Funkční mikiny z technického fleecu bývají lehké a poměrně dost hřejivé, jsou dobré pro aktivní pohyb, ale méně zimomřiví je využijí i při večerních dýcháncích. Naopak klasický fleece je težší a o to teplejší. Nejlépe je využijeme při méně intenzivních aktivitách a třeba na chatách. Extrémně zimomřiví ovšem jsou schopni obléct takovou mikinu, přestože ostatní sedí v tričku. Zateplovací bundy – péřovky, primaloftky a polartec alphy. Vyznačují se vysokou mírou tepelné izolace při nízké hmotnosti a objemu. Jejich použití je podobné jako u fleecky a díky dobré sbalitelnosti a nízké hmotnosti se jejich pole působnosti ještě rozšiřuje.
3. vrstva
Třetí vrstva by měla být větruodolná a zachovat si výborný odvod vlhkosti. Zpravidla se jedná o softshellové bundy. Ty můžeme rozdělit na membránové, zajišťující výbornou větruodolnost, ale výrazně horší prodyšnost. Membránové softshelly jsou masivně vytlačovány úpletovým softshellem. Výrobci totiž dosáhli výborné větruodolnosti, zajištěné hustotou tkaní materiálu, a skvělé prodyšnosti. Voděodolnost se často řeší impregnační vrstvou DWR. Rab Borealis je toho skvělým příkladem a taky se prodává jako rohlíky. Používáme jej prakticky na všechny aktivity vyjma plavání.
4. vrstva
Poslední vrstva má za úkol nás ochránit před deštěm a sněhem. Nepromokavosti se dosáhne pomocí zátěru nebo laminované membrány.
Zátěr je levnější varianta, jde o tenký film natřený zevnitř na látku. Je výrazně neprodyšný, nepromokavost je nízká a s trvanlivostí je zátěr taky na štíru. Jeho jedinou výhodu je nízká cena.
Naproti tomu membrána je tenká vrstva, která je na vnější materiál nalaminovaná. Setkáváme se s třemi typy laminací – dvouvrstvá membrána, dvou a půl vrstvá membrána a třívrstvá membrána.
- Dvouvrstvá membrána, označována 2L. Na vnější látku je nalaminovaná membrána a nic víc. Membrána jako taková je poté ochráněna podšívkou například ve formě síťky. U lyžařských bund ji chrání izolační materiál. Jedná se o nejlevnější, ale také nejméně odolnou variantu
- Dvou a půl vrstvá, poznáme podle 2,5L označení. Membrána nalaminovaná na vnější látku je zevnitř chráněna lehkým nástřikem, či jinou úpravou. Díky tomu je odolnější než výše zmíněná 2L membrána. nejčastěji je používaná u lehkých a záložních bund,
- Třívrstvá membrána – 3L. Vnější materiál, membrána a vnitřní ochranný materiál vše laminované do jednoho celku. Díky tomu je mechanicky odolnější, ale taky těžší. Využívaná je proto u bund do velmi náročných podmínek.
- Často můžeme nalézt i kombinace tří a dvou a půl vrstvé membrány. V tomto případě jsou nejnamáhanější části bundy z 3L membrány, zbytek z 2,5L. Tím je dosaženo odolnosti v klíčových místech a snížení hmotnosti.
U této vrstvy se setkáváme s dvěma základními parametry vodní sloupec a prodyšnost. Vodní sloupec udává odolnost proti vodě v mm. Říká nám tedy jaký tlak vody dokáže membránové oblečení udržet. Co to ale znamená? Jak si to představit? Pro příklad mějme bundu s vodním sloupcem 20 000 mm. Vezmeme válec, který na postavíme na bundu a začneme nalévat vodu. Membrána udrží vodu až do výšky 20 metrů (20 000 mm). Čím vyšší číslo, tím odolnější proti vodě membrána je. Je to důležitý údaj, ale ani vysoký vodní sloupec nemusí zaručit správnou funkci. Důležitá je také impregnace a podlepení švů.
Prodyšnost bundy udává jak dobře dokáže odvádět vlhkost od těla. Tento parametr je stejně důležitý jako vodní sloupec, protože když vás bunda “neudýchá” uděláte si uvnitř jezírko potu a už vlastně bude jedno, že nepromoknete shora. Udává se v g/m2/24hod nebo pomocí RET. U RET platí, že čím nižší číslo, tím lepší, u g/m2/24hod je to naopak.